Tyto stránky nevznikly náhodou. Dostal jsem je k narozeninám. Osoba mně blízká rozhodla, že je škoda, aby kresby ležely ve skříni a běhali po nich pavouci. A když kresby, tak tam dáme i básně a přidáme blog. Nevím, co si s takovým blogem počít, a tak jsem se rozhodl, že si jeho prostřednictvím začnu vyřizovat účty. S někým nebo něčím, ale od toho prý blogy jsou.

To si dělám srandu. Ale jen trochu.

Co se týče kreseb, někomu můžou připadat chaotické. Jsou chaotické. Neumím kreslit na objednávku, ani na svou objednávku. Ale budu se to muset naučit, jestliže se kresby začnou zatraceně dobře prodávat.

V záložce Kresby možná jednou objevíte obraz Blbec. To je základní výtvarný počin tzv. blbeckého realismu, resp. blbeckého surrealismu, pokud k němu přimaluju hořící žirafu. Oba tyto směry jsem založil. Jsou prvním případem tzv. duálního uměleckého směru, který jsem taky vymyslel. Je to něco jako Piccasovi Avignonské slečny pro kubismus, nebo ten pisoár od Duchampa pro konceptuální umění. Je to něco jako kdyby někdo, v případě současných konceptuálních umělců spíš něco, pověsil Slečny avignonské nad pisoár.

Zkraťme to, ten obraz je na prodej, ale pod půl melounu nejdu. Potřebuju novou střechu. To si nedělám srandu, potřebuju novou střechu na synův kabriolet.

Tolik ke komerčním záležitostem.

Více najdete v mé nové připravované knize Etika, estetika, atletika.

A doteď jsem nevěděl, jak je obtížné navrhnout si logo, pojmenovat kresby, vybrat těch pár prvních, napsat si životopis a představit se. A napsat úvodní blog. A to jsem prosím velký žvanil. Většina kreseb je bez podpisu. Pokud tam něco jako podpis je, bude to určitě jen rozmázlý pavouk. Maleb je tam poskrovnu, maluju rád, ale nesnáším ten bordel okolo. Nehledě na to, že můj starý foťák, jakási prvotní obcura camera digitalis, je pravděpodobně barvoslepá.

Ty básně jsem taky psal já. Ale nechal jsem toho, když po mně chtěli, abych je veřejně deklamoval. Kdosi prý řekl, že básník, co čte svoje básně na veřejnosti, má pravděpodobně i jiné špatné vlastnosti. Ale kvůli Vám zase začnu. Psát, ne deklamovat.

A konečně: moje práce (samozřejmě kromě blogu) nemají šířit nenávist, nýbrž to pravdu a lásku. Rodiče mě neučili jakékoliv nenávisti, takže to ve mně není (snad kromě nenávisti k těm psům pohanským). Mám úctu k lidským právům, i když je evidentní, že jich je tolik, že si vzájemně odporují.

Jak jsem koupil, tak prodávám.

Dělám si srandu. Ale jen trochu.