Petr Peřina je autor tisíců (103) kreseb, maleb, básní a jiných textů, zejména úředních dopisů. Pachtovní smlouvu je schopen napsat na sto (102) způsobů. Má za sebou dvě (21) nesamostatné výstavy, jednu (20) pochvalu od Ludvíka Kundery a pracovní hodnocení B+. Vyznáním je řecko-římský zápasník. Stejně má ale nejradši matematiku a filozofii. Neví, zda fandit Eulerovu číslu nebo Napierově konstantě. Ve filosofii fandí Schopenhauerovi, a proto se raduje ze všech špatných věcí.
Více o autorovi.

„Pokud chcete opravdu ranit své rodiče a nemáte nervy na to být gay, nejlehčí je dát se na umění.“ Kurt Vonnegut

Zobrazit další kresby

krajíc chleba
2019

… ani mě moc nesere
když mě někdo sežere.

medúzy ve městě
2019

když místo podlah v domě teče řeka a boty odplouvají do ulic
lovci medúz tiše v pramicích proplouvají ulicemi
aby v černobílém světle oprýskaných fasád a olověných mraků
zlovili medúzy – sáčky od svačin
jeden po druhém
kus po kuse
dokud tuna od tuny pojde

a po dobrém úlovku se opijí v kašně
jediném suchém místě široko daleko
a jejich smích zní jako když se třídič odpadů
přehrabuje v hromadě igelitových tašek

Situace není růžová
2003

Zapátral ve vzpomínkách
ale nad mořem nebyl
a nebyl ani nad mořem ani nad pevninou
nebyl nikde kde už byl
byl tam kde nikdy nebyl
tak Bože kde to jen je
je tam kde je a
zůstane tam přes noc
ano přes noc ale tu přece důvěrně zná!

Den ve městě
2003

Neměli párky, jen ptáci klece.
Problematický chod hodin na skladě.
Pro hustý vzduch nešel stroj přece,
a nebyl tedy měřen čas.
Vyšli jsme ven.
Tentýž vzduch oblažoval nás,
i vysoké pece
i torza stromů.

byl jsem všude
2019

Zažil jsem dobu, kdy si děti vyráběli z ježčích kůží čepice proti učitelským pohlavkům.

Viděl jsem místa děsivá: ministerstva a ty jejich fištróny poskládané v patrech podle zasedacího pořádku: v přízemí krávy, na patře vepři a v podkroví bytoval nejvyšší vůl.

Bydlel jsem v atomovém jádře, adoptován subatomárními částicemi. Neutróny uctívali svého osvoboditele Samuela Cohena. Toho Cohena co slíbil lidstvu veselý termojaderný hřib, pak týden pohody a rychlou bolestivou smrt.

Nahlédl jsem kruh jako polygon. Zažehl jsem plamének naděje na kvadraturu kruhu. Všechno špatně! Jen jsem obrátit číselnou osu a před nekonečnou nudli nekonečna zařadil jedničku.

Navštívil jsem muzea v táborech smrti a v přilehlých prostorách zřel jsem nekonečné hromady šnuptlichů. Jaký to mučitel se srdcem velkým, větším než vývěva z hovnocucu, nechal trýzněné fasovat kapesníčky s monogramem?

Záznam 22
2017

na hraniční na náměstí žulovém prodávají
jogurty
po dvaceti v ledem vychlazené piksle
tu a tam sýpky kol akáty a z kočičích hlav
povrchy průjezdů
průchodů
odchodů do důchodů
průniků a úniků z průserů
oprýskané fasády
klid horko a vzdoušek k nakousnutí
náměstíčko ne do rovna ale povrch geoidu
tak musí vypadat ráj
a tak to sakra bude

Zobrazit další texty

05. 01. 2019

Novináři všech zemí zrušte se! (to není pozvánka na kořalku)

To, co děláte, neděláte dobře.  Ale možná toho ani nebude potřeba. Označení „novinář“ je třeba jen prázdný pojem. Pokud děláte zpravodajství pro zájmové skupiny nejste novináři, jste propagandisté. Pokud prezentujete určitou linii, jste ideologové. Pokud prezentujete vlastní vidění světa nejste novináři, jste v nejlepším případě spisovatelé nebo blogeři. Nebo žvanilové. Pokud děláte bulvár nejste novináři,… Číst celé.

05. 11. 2018

První text v blogu

Tyto stránky nevznikly náhodou. Dostal jsem je k narozeninám. Osoba mně blízká rozhodla, že je škoda, aby kresby ležely ve skříni a běhali po nich pavouci. A když kresby, tak tam dáme i básně a přidáme blog. Nevím, co si s takovým blogem počít, a tak jsem se rozhodl, že si jeho prostřednictvím začnu vyřizovat… Číst celé.