Petr Peřina je autor tisíců (103) kreseb, maleb, básní a jiných textů, zejména úředních dopisů. Pachtovní smlouvu je schopen napsat na sto (102) způsobů. Má za sebou dvě (21) nesamostatné výstavy, jednu (20) pochvalu od Ludvíka Kundery a pracovní hodnocení B+. Vyznáním je řecko-římský zápasník. Stejně má ale nejradši matematiku a filozofii. Neví, zda fandit Eulerovu číslu nebo Napierově konstantě. Ve filosofii fandí Schopenhauerovi, a proto se raduje ze všech špatných věcí.
Více o autorovi.

„Uměním si na živobytí nevyděláte. Je to ale výsostně lidský způsob, jak učinit život snesitelnějším.“ Kurt Vonnegut

Zobrazit další kresby

v zajímavé místnosti
2019

Po letech bádání a slepých uliček
potem zpleněných podpaží
a vřící krví uvařených mozků
po letech strádání doktorů a magistrů
výměn ředitelů a ministrů
uvedl Cermat do světa jednotné zadání testové otázky
pro všechny povinné maturitní předměty:

V místnosti kde se odehrávala drobná myší dramata,
bytovala i spousta lidských věcí.
Dnes už je vymalováno, jen v rohu prýská zeď,
schovaná za postelí jednoho z tlustých chlapců.
Místnost je dobře větrána,
takže nevadí ani truhla od pšenice v druhém rohu.
Ve třetím rohu jsou jen dveře
a místnost má půdorys tvaru trojúhelníku,
jehož strany svírají,
úhel všehovšudy stodevadesáti stupňů,
přičemž postel i truhla jsou pravoúhlé.
Bože ochraňuj královnu!

V muzeu
2003

Před polednem rozprávím se psem
do sebe zhrouceným
a docela rád ho chytám na švestkách
vyvracím jeho převratná tvrzení
do živého tnu tam, kde to bolí
aby bolestí kňučel
a nadobro uznal moji převahu
To se však většinou neděje
rozhovor vyčichá a do ztracena
vedené řeči
plynou nezávazně, tedy jen hladí
Konec je nasnadě:
já ústy, on tiše páchne naftalínem
a trpí jen na oko a pro radost
je vycpaný
stejně tak i kňour křivka a krkavec

Orba
2003

Jen nalehko usedá vánek
vábený příslibem zemědělských prací,
ale nám se vrací
v bubnech a houslích,
a země příslib tráví,
stravuje v humusu tvém.

medúzy ve městě
2019

když místo podlah v domě teče řeka a boty odplouvají do ulic
lovci medúz tiše v pramicích proplouvají ulicemi
aby v černobílém světle oprýskaných fasád a olověných mraků
zlovili medúzy – sáčky od svačin
jeden po druhém
kus po kuse
dokud tuna od tuny pojde

a po dobrém úlovku se opijí v kašně
jediném suchém místě široko daleko
a jejich smích zní jako když se třídič odpadů
přehrabuje v hromadě igelitových tašek

byl jsem všude
2019

Zažil jsem dobu, kdy si děti vyráběli z ježčích kůží čepice proti učitelským pohlavkům.

Viděl jsem místa děsivá: ministerstva a ty jejich fištróny poskládané v patrech podle zasedacího pořádku: v přízemí krávy, na patře vepři a v podkroví bytoval nejvyšší vůl.

Bydlel jsem v atomovém jádře, adoptován subatomárními částicemi. Neutróny uctívali svého osvoboditele Samuela Cohena. Toho Cohena co slíbil lidstvu veselý termojaderný hřib, pak týden pohody a rychlou bolestivou smrt.

Nahlédl jsem kruh jako polygon. Zažehl jsem plamének naděje na kvadraturu kruhu. Všechno špatně! Jen jsem obrátit číselnou osu a před nekonečnou nudli nekonečna zařadil jedničku.

Navštívil jsem muzea v táborech smrti a v přilehlých prostorách zřel jsem nekonečné hromady šnuptlichů. Jaký to mučitel se srdcem velkým, větším než vývěva z hovnocucu, nechal trýzněné fasovat kapesníčky s monogramem?

V lihovarech
2019

v lihovarech je plno a smrad
Madle stéká mléko po bradě
a slívy putují do povidel
nebudeme křičet
střepy lahví přeříznou natržený knot
nebude smradlavý čoud
nikdy, nikudy
takže asi také nikam a nikde

Zobrazit další texty

05. 01. 2019

Novináři všech zemí zrušte se! (to není pozvánka na kořalku)

To, co děláte, neděláte dobře.  Ale možná toho ani nebude potřeba. Označení „novinář“ je třeba jen prázdný pojem. Pokud děláte zpravodajství pro zájmové skupiny nejste novináři, jste propagandisté. Pokud prezentujete určitou linii, jste ideologové. Pokud prezentujete vlastní vidění světa nejste novináři, jste v nejlepším případě spisovatelé nebo blogeři. Nebo žvanilové. Pokud děláte bulvár nejste novináři,… Číst celé.

05. 11. 2018

První text v blogu

Tyto stránky nevznikly náhodou. Dostal jsem je k narozeninám. Osoba mně blízká rozhodla, že je škoda, aby kresby ležely ve skříni a běhali po nich pavouci. A když kresby, tak tam dáme i básně a přidáme blog. Nevím, co si s takovým blogem počít, a tak jsem se rozhodl, že si jeho prostřednictvím začnu vyřizovat… Číst celé.