Pilot havarovaného letadla,
který byl nalezen opodál
s nohama zaraženýma tak,
že mu z nosu koukal kyčelní kloub,
zvolal z posledních sil:
„3329 – šrouby
bez označení – ostatní spojovací materiál“
Ukázalo se, že měl pravdu!

Zapátral ve vzpomínkách
ale nad mořem nebyl
a nebyl ani nad mořem ani nad pevninou
nebyl nikde kde už byl
byl tam kde nikdy nebyl
tak Bože kde to jen je
je tam kde je a
zůstane tam přes noc
ano přes noc ale tu přece důvěrně zná!

Proč máš vypouklý pupek kmotříčku, ptala se zvířátka z blízkého lesa.
Proč ukazuješ světu svůj mastný pupek dědku, ptala se kmotřenka.
Čekám malé lasičky a s nimi radost i starost do domu,
nechal se slyšet kmotříček.

na zahradě Pekelného domu
kde se všechno pekelně táhne a předlouze rozvažuje
přistál domácímu na hlavě kastról
tu synek poznal hrnec značky Solingen
a poznal i připečenou kostičku
a když zapátral v paměti zřel:
tři roky dozadu v juchuchu náladě
vyhodil tatínek kastról do vesmíru
a nemaje ani tu první kosmickou
vrátil se po letech zpět

Na lesní cestě s výhledem na lesní cestu,
usnul na kazatelně,
ve snu k němu přistoupil chlapík v zeleném,
a že má volit, že zvolit si má pravé jméno,
a na výběr dostal jména dvě, Záhoř a Záhoř.

Trochu se zapotil,
než odešel nerozhodnut, tedy ponechal si rodné,
ponechal si rodné jméno Záhoř,
to jediné a správné,
a tak od chlapíka s urnou,
nafasoval jen podivné lože.

Zažil jsem dobu, kdy si děti vyráběli z ježčích kůží čepice proti učitelským pohlavkům.

Viděl jsem místa děsivá: ministerstva a ty jejich fištróny poskládané v patrech podle zasedacího pořádku: v přízemí krávy, na patře vepři a v podkroví bytoval nejvyšší vůl.

Bydlel jsem v atomovém jádře, adoptován subatomárními částicemi. Neutróny uctívali svého osvoboditele Samuela Cohena. Toho Cohena co slíbil lidstvu veselý termojaderný hřib, pak týden pohody a rychlou bolestivou smrt.

Nahlédl jsem kruh jako polygon. Zažehl jsem plamének naděje na kvadraturu kruhu. Všechno špatně! Jen jsem obrátit číselnou osu a před nekonečnou nudli nekonečna zařadil jedničku.

Navštívil jsem muzea v táborech smrti a v přilehlých prostorách zřel jsem nekonečné hromady šnuptlichů. Jaký to mučitel se srdcem velkým, větším než vývěva z hovnocucu, nechal trýzněné fasovat kapesníčky s monogramem?