Proč máš vypouklý pupek kmotříčku, ptala se zvířátka z blízkého lesa.
Proč ukazuješ světu svůj mastný pupek dědku, ptala se kmotřenka.
Čekám malé lasičky a s nimi radost i starost do domu,
nechal se slyšet kmotříček.

Laskavě se račte posadit, již se připozdívá,
za chvíli podomek přinese čaj
a slečna Pasportová něco na zub.

V čase mezi odchodem a příchodem,
hleďte sledovat záclony bedlivě,
neboť jejich pohyb je nesnadno postižitelný,
přesto máme se správcem podezření,
že v domě bytuje průvan.

A to je nešťastné uvážíte-li,
že jsme nedávno spárovali okna,
v přízemí sloním lejnem,
na patře oslím.

Po letech bádání a slepých uliček
potem zpleněných podpaží
a vřící krví uvařených mozků
po letech strádání doktorů a magistrů
výměn ředitelů a ministrů
uvedl Cermat do světa jednotné zadání testové otázky
pro všechny povinné maturitní předměty:

V místnosti kde se odehrávala drobná myší dramata,
bytovala i spousta lidských věcí.
Dnes už je vymalováno, jen v rohu prýská zeď,
schovaná za postelí jednoho z tlustých chlapců.
Místnost je dobře větrána,
takže nevadí ani truhla od pšenice v druhém rohu.
Ve třetím rohu jsou jen dveře
a místnost má půdorys tvaru trojúhelníku,
jehož strany svírají,
úhel všehovšudy stodevadesáti stupňů,
přičemž postel i truhla jsou pravoúhlé.
Bože ochraňuj královnu!

na zahradě Pekelného domu
kde se všechno pekelně táhne a předlouze rozvažuje
přistál domácímu na hlavě kastról
tu synek poznal hrnec značky Solingen
a poznal i připečenou kostičku
a když zapátral v paměti zřel:
tři roky dozadu v juchuchu náladě
vyhodil tatínek kastról do vesmíru
a nemaje ani tu první kosmickou
vrátil se po letech zpět

V myslivně u rybníka nezůstali jediné hodiny s kukačkou.
V předsíni je ukradli lesní dělníci.
V síni je rozstřílel dvanáctkou hajnej.
V ložnici řádily báby s roštím.
Na půdě žádné nejsou, stejně tak ve sklepě.
V chlévě nikdy nebyly a
na hajzlu,
na hajzlu je nebezpečné odměřovat čas,
zvláště ne tak,
že na tebe zakuká dřevěný pták.

když místo podlah v domě teče řeka a boty odplouvají do ulic
lovci medúz tiše v pramicích proplouvají ulicemi
aby v černobílém světle oprýskaných fasád a olověných mraků
zlovili medúzy – sáčky od svačin
jeden po druhém
kus po kuse
dokud tuna od tuny pojde

a po dobrém úlovku se opijí v kašně
jediném suchém místě široko daleko
a jejich smích zní jako když se třídič odpadů
přehrabuje v hromadě igelitových tašek