Petr Peřina je autor tisíců (103) kreseb, maleb, básní a jiných textů, zejména úředních dopisů. Pachtovní smlouvu je schopen napsat na sto (102) způsobů. Má za sebou dvě (21) nesamostatné výstavy, jednu (20) pochvalu od Ludvíka Kundery a pracovní hodnocení B+. Vyznáním je řecko-římský zápasník. Stejně má ale nejradši matematiku a filozofii. Neví, zda fandit Eulerovu číslu nebo Napierově konstantě. Ve filosofii fandí Schopenhauerovi, a proto se raduje ze všech špatných věcí.
Více o autorovi.

„Pokud chcete opravdu ranit své rodiče a nemáte nervy na to být gay, nejlehčí je dát se na umění.“ Kurt Vonnegut

Zobrazit další kresby

Situace není růžová
2003

Zapátral ve vzpomínkách
ale nad mořem nebyl
a nebyl ani nad mořem ani nad pevninou
nebyl nikde kde už byl
byl tam kde nikdy nebyl
tak Bože kde to jen je
je tam kde je a
zůstane tam přes noc
ano přes noc ale tu přece důvěrně zná!

ukázalo se, že měl pravdu
2019

Pilot havarovaného letadla,
který byl nalezen opodál
s nohama zaraženýma tak,
že mu z nosu koukal kyčelní kloub,
zvolal z posledních sil:
„3329 – šrouby
bez označení – ostatní spojovací materiál“
Ukázalo se, že měl pravdu!

v zajímavé místnosti
2019

Po letech bádání a slepých uliček
potem zpleněných podpaží
a vřící krví uvařených mozků
po letech strádání doktorů a magistrů
výměn ředitelů a ministrů
uvedl Cermat do světa jednotné zadání testové otázky
pro všechny povinné maturitní předměty:

V místnosti kde se odehrávala drobná myší dramata,
bytovala i spousta lidských věcí.
Dnes už je vymalováno, jen v rohu prýská zeď,
schovaná za postelí jednoho z tlustých chlapců.
Místnost je dobře větrána,
takže nevadí ani truhla od pšenice v druhém rohu.
Ve třetím rohu jsou jen dveře
a místnost má půdorys tvaru trojúhelníku,
jehož strany svírají,
úhel všehovšudy stodevadesáti stupňů,
přičemž postel i truhla jsou pravoúhlé.
Bože ochraňuj královnu!

medúzy ve městě
2019

když místo podlah v domě teče řeka a boty odplouvají do ulic
lovci medúz tiše v pramicích proplouvají ulicemi
aby v černobílém světle oprýskaných fasád a olověných mraků
zlovili medúzy – sáčky od svačin
jeden po druhém
kus po kuse
dokud tuna od tuny pojde

a po dobrém úlovku se opijí v kašně
jediném suchém místě široko daleko
a jejich smích zní jako když se třídič odpadů
přehrabuje v hromadě igelitových tašek

Svoboda volby
2003

Na lesní cestě s výhledem na lesní cestu,
usnul na kazatelně,
ve snu k němu přistoupil chlapík v zeleném,
a že má volit, že zvolit si má pravé jméno,
a na výběr dostal jména dvě, Záhoř a Záhoř.

Trochu se zapotil,
než odešel nerozhodnut, tedy ponechal si rodné,
ponechal si rodné jméno Záhoř,
to jediné a správné,
a tak od chlapíka s urnou,
nafasoval jen podivné lože.

na zahradě
2019

na zahradě Pekelného domu
kde se všechno pekelně táhne a předlouze rozvažuje
přistál domácímu na hlavě kastról
tu synek poznal hrnec značky Solingen
a poznal i připečenou kostičku
a když zapátral v paměti zřel:
tři roky dozadu v juchuchu náladě
vyhodil tatínek kastról do vesmíru
a nemaje ani tu první kosmickou
vrátil se po letech zpět

Zobrazit další texty

16. 05. 2021

Z filosofického ústavu – kapitola šestá

Sebevražda není pěkná věc, pomyslel si filosof. Ale byli jste někdy v muzeu moderního umění?

16. 01. 2021

Z filozofického ústavu – kapitola pátá

Když filozofa operovali, na chvíli se lékařům ztratil. Jeho duše putovala po nemocnici, až se dostala na gynekologické oddělení. Před porodním sálem seděl schlíplý Kierkegaard a čekal, až jeho žena Regina porodí. Náhle se otevřely dveře od porodního sálu a sestra na Kierkegaarda houkla, že má syna. Kierkegaard jen procedil mezi zuby: „Nejsem hoden“.