Petr Peřina je autor tisíců (103) kreseb, maleb, básní a jiných textů, zejména úředních dopisů. Pachtovní smlouvu je schopen napsat na sto (102) způsobů. Má za sebou dvě (21) nesamostatné výstavy, jednu (20) pochvalu od Ludvíka Kundery a pracovní hodnocení B+. Vyznáním je řecko-římský zápasník. Stejně má ale nejradši matematiku a filozofii. Neví, zda fandit Eulerovu číslu nebo Napierově konstantě. Ve filosofii fandí Schopenhauerovi, a proto se raduje ze všech špatných věcí.
Více o autorovi.

„Uměním si na živobytí nevyděláte. Je to ale výsostně lidský způsob, jak učinit život snesitelnějším.“ Kurt Vonnegut

Zobrazit další kresby

Muž s tváří šachovnice
2003

Muž jehož obraz pozorujeme v zrcadle
má paranormální oko
díváme-li se zblízka
zjistíme přítomnost čtyřiašedesáti polí
jako u mouchy či u pavouka

A co víc ?

Celkový výzor jeho tváře není laskav
a jak by mohl být
jedná-li se o zločince z nejhorších
klonovce a paskvilce

Ptám se tedy toho muže :
jak často a jak zřídka
hejbeš kostrou koně na šachovnici
ty jedna šestnáctino černejch kamenů ?

Neodpoví –
zuby z čelisti horní a dolní
se od sebe nehnou
drženi tajemnou silou
a tou disponují jen vyřezávané figury

Svoboda volby
2003

Na lesní cestě s výhledem na lesní cestu,
usnul na kazatelně,
ve snu k němu přistoupil chlapík v zeleném,
a že má volit, že zvolit si má pravé jméno,
a na výběr dostal jména dvě, Záhoř a Záhoř.

Trochu se zapotil,
než odešel nerozhodnut, tedy ponechal si rodné,
ponechal si rodné jméno Záhoř,
to jediné a správné,
a tak od chlapíka s urnou,
nafasoval jen podivné lože.

Hlučno
2003

Neznám nic strmějšího než ozvuk hlíz
pod povrchem tušený
krhavé echo maštěné mozkovou plenou
aby bolest byla o něco menší
těžko lze podezírat bramborový lán
hukot původem z lůna
zduřelých kořenů jen využívá
stejně tak molekul půdy
a pletiva chřástů
jakož i ztučnělé tkáně prasnic
jen jakoby
drásají obnaženou leb

byl jsem všude
2019

Zažil jsem dobu, kdy si děti vyráběli z ježčích kůží čepice proti učitelským pohlavkům.

Viděl jsem místa děsivá: ministerstva a ty jejich fištróny poskládané v patrech podle zasedacího pořádku: v přízemí krávy, na patře vepři a v podkroví bytoval nejvyšší vůl.

Bydlel jsem v atomovém jádře, adoptován subatomárními částicemi. Neutróny uctívali svého osvoboditele Samuela Cohena. Toho Cohena co slíbil lidstvu veselý termojaderný hřib, pak týden pohody a rychlou bolestivou smrt.

Nahlédl jsem kruh jako polygon. Zažehl jsem plamének naděje na kvadraturu kruhu. Všechno špatně! Jen jsem obrátit číselnou osu a před nekonečnou nudli nekonečna zařadil jedničku.

Navštívil jsem muzea v táborech smrti a v přilehlých prostorách zřel jsem nekonečné hromady šnuptlichů. Jaký to mučitel se srdcem velkým, větším než vývěva z hovnocucu, nechal trýzněné fasovat kapesníčky s monogramem?

Záznam 22
2017

na hraniční na náměstí žulovém prodávají
jogurty
po dvaceti v ledem vychlazené piksle
tu a tam sýpky kol akáty a z kočičích hlav
povrchy průjezdů
průchodů
odchodů do důchodů
průniků a úniků z průserů
oprýskané fasády
klid horko a vzdoušek k nakousnutí
náměstíčko ne do rovna ale povrch geoidu
tak musí vypadat ráj
a tak to sakra bude

medúzy ve městě
2019

když místo podlah v domě teče řeka a boty odplouvají do ulic
lovci medúz tiše v pramicích proplouvají ulicemi
aby v černobílém světle oprýskaných fasád a olověných mraků
zlovili medúzy – sáčky od svačin
jeden po druhém
kus po kuse
dokud tuna od tuny pojde

a po dobrém úlovku se opijí v kašně
jediném suchém místě široko daleko
a jejich smích zní jako když se třídič odpadů
přehrabuje v hromadě igelitových tašek

Zobrazit další texty

16. 05. 2021

Z filosofického ústavu – kapitola šestá

Sebevražda není pěkná věc, pomyslel si filosof. Ale byli jste někdy v muzeu moderního umění?

16. 01. 2021

Z filozofického ústavu – kapitola pátá

Když filozofa operovali, na chvíli se lékařům ztratil. Jeho duše putovala po nemocnici, až se dostala na gynekologické oddělení. Před porodním sálem seděl schlíplý Kierkegaard a čekal, až jeho žena Regina porodí. Náhle se otevřely dveře od porodního sálu a sestra na Kierkegaarda houkla, že má syna. Kierkegaard jen procedil mezi zuby: „Nejsem hoden“.