„Uměním si na živobytí nevyděláte. Je to ale výsostně lidský způsob, jak učinit život snesitelnějším.“ Kurt Vonnegut
Laskavě se račte posadit, již se připozdívá,
za chvíli podomek přinese čaj
a slečna Pasportová něco na zub.
V čase mezi odchodem a příchodem,
hleďte sledovat záclony bedlivě,
neboť jejich pohyb je nesnadno postižitelný,
přesto máme se správcem podezření,
že v domě bytuje průvan.
A to je nešťastné uvážíte-li,
že jsme nedávno spárovali okna,
v přízemí sloním lejnem,
na patře oslím.
Jen nalehko usedá vánek
vábený příslibem zemědělských prací,
ale nám se vrací
v bubnech a houslích,
a země příslib tráví,
stravuje v humusu tvém.
Zažil jsem dobu, kdy si děti vyráběli z ježčích kůží čepice proti učitelským pohlavkům.
Viděl jsem místa děsivá: ministerstva a ty jejich fištróny poskládané v patrech podle zasedacího pořádku: v přízemí krávy, na patře vepři a v podkroví bytoval nejvyšší vůl.
Bydlel jsem v atomovém jádře, adoptován subatomárními částicemi. Neutróny uctívali svého osvoboditele Samuela Cohena. Toho Cohena co slíbil lidstvu veselý termojaderný hřib, pak týden pohody a rychlou bolestivou smrt.
Nahlédl jsem kruh jako polygon. Zažehl jsem plamének naděje na kvadraturu kruhu. Všechno špatně! Jen jsem obrátit číselnou osu a před nekonečnou nudli nekonečna zařadil jedničku.
Navštívil jsem muzea v táborech smrti a v přilehlých prostorách zřel jsem nekonečné hromady šnuptlichů. Jaký to mučitel se srdcem velkým, větším než vývěva z hovnocucu, nechal trýzněné fasovat kapesníčky s monogramem?
když místo podlah v domě teče řeka a boty odplouvají do ulic
lovci medúz tiše v pramicích proplouvají ulicemi
aby v černobílém světle oprýskaných fasád a olověných mraků
zlovili medúzy – sáčky od svačin
jeden po druhém
kus po kuse
dokud tuna od tuny pojde
a po dobrém úlovku se opijí v kašně
jediném suchém místě široko daleko
a jejich smích zní jako když se třídič odpadů
přehrabuje v hromadě igelitových tašek
na zahradě Pekelného domu
kde se všechno pekelně táhne a předlouze rozvažuje
přistál domácímu na hlavě kastról
tu synek poznal hrnec značky Solingen
a poznal i připečenou kostičku
a když zapátral v paměti zřel:
tři roky dozadu v juchuchu náladě
vyhodil tatínek kastról do vesmíru
a nemaje ani tu první kosmickou
vrátil se po letech zpět
Muž jehož obraz pozorujeme v zrcadle
má paranormální oko
díváme-li se zblízka
zjistíme přítomnost čtyřiašedesáti polí
jako u mouchy či u pavouka
A co víc ?
Celkový výzor jeho tváře není laskav
a jak by mohl být
jedná-li se o zločince z nejhorších
klonovce a paskvilce
Ptám se tedy toho muže :
jak často a jak zřídka
hejbeš kostrou koně na šachovnici
ty jedna šestnáctino černejch kamenů ?
Neodpoví –
zuby z čelisti horní a dolní
se od sebe nehnou
drženi tajemnou silou
a tou disponují jen vyřezávané figury
05. 01. 2019
To, co děláte, neděláte dobře. Ale možná toho ani nebude potřeba. Označení „novinář“ je třeba jen prázdný pojem. Pokud děláte zpravodajství pro zájmové skupiny nejste novináři, jste propagandisté. Pokud prezentujete určitou linii, jste ideologové. Pokud prezentujete vlastní vidění světa nejste novináři, jste v nejlepším případě spisovatelé nebo blogeři. Nebo žvanilové. Pokud děláte bulvár nejste novináři,… Číst celé.
05. 11. 2018
Tyto stránky nevznikly náhodou. Dostal jsem je k narozeninám. Osoba mně blízká rozhodla, že je škoda, aby kresby ležely ve skříni a běhali po nich pavouci. A když kresby, tak tam dáme i básně a přidáme blog. Nevím, co si s takovým blogem počít, a tak jsem se rozhodl, že si jeho prostřednictvím začnu vyřizovat… Číst celé.