Na lesní cestě s výhledem na lesní cestu,
usnul na kazatelně,
ve snu k němu přistoupil chlapík v zeleném,
a že má volit, že zvolit si má pravé jméno,
a na výběr dostal jména dvě, Záhoř a Záhoř.

Trochu se zapotil,
než odešel nerozhodnut, tedy ponechal si rodné,
ponechal si rodné jméno Záhoř,
to jediné a správné,
a tak od chlapíka s urnou,
nafasoval jen podivné lože.

V myslivně u rybníka nezůstali jediné hodiny s kukačkou.
V předsíni je ukradli lesní dělníci.
V síni je rozstřílel dvanáctkou hajnej.
V ložnici řádily báby s roštím.
Na půdě žádné nejsou, stejně tak ve sklepě.
V chlévě nikdy nebyly a
na hajzlu,
na hajzlu je nebezpečné odměřovat čas,
zvláště ne tak,
že na tebe zakuká dřevěný pták.

Jen nalehko usedá vánek
vábený příslibem zemědělských prací,
ale nám se vrací
v bubnech a houslích,
a země příslib tráví,
stravuje v humusu tvém.

… ani mě moc nesere
když mě někdo sežere.

Ve zdi je oko a dívá se
ve zdi je ruka bez prstů
ve zdi je ucho co poslouchá
divokých mušáků rej
na zdi je obraz a dívá se
na zdi je mapa rozlezlá
na zdi je mládenec snovající
talíř pro střívka vyhřezlá
ve zdi je kámen chladící
na zdi je řezník plnící
vnitřnosti hmyzími cáry
na zdi se v pondělí otvírá
ve zdi se v sobotu zavírá
cechu svého masný krám
v neděli celý den prozívá
na večer s úsměvem ožívá
živnostník s nadbytkem údů

Před polednem rozprávím se psem
do sebe zhrouceným
a docela rád ho chytám na švestkách
vyvracím jeho převratná tvrzení
do živého tnu tam, kde to bolí
aby bolestí kňučel
a nadobro uznal moji převahu
To se však většinou neděje
rozhovor vyčichá a do ztracena
vedené řeči
plynou nezávazně, tedy jen hladí
Konec je nasnadě:
já ústy, on tiše páchne naftalínem
a trpí jen na oko a pro radost
je vycpaný
stejně tak i kňour křivka a krkavec